Vojenská posádka – nastoupená rota. Velící důstojník: „Pooozor! Tamhleten malej bílej vzadu, vy jste nešlysel rozkaz?“ Vojáci: „Ale to je patník!“ Velící důstojník: „NA JMÉNO JSEM SE NEPTAL!“
Mladík vrazil u obvodu do stolu, u kterého seděla komise.„Neschopen, je slepý.“ Mladík se nehýbal. Lékař:„Mimoto je hluchý.“ Mladík stál jako sloup, konečně ze sebe vypraví:„já chci být vojákem! Chci sloužit císaři pánu!“ lékař:„Navždy neschopen, protože je ke všemu také blbý!“
„Kapitáne, kde je vojín Průkazka?“ „Právě vyskočil z letadla!“ „A co ten padák?“ „Ten nechal tady, prý ho příšerně tlačil do zad!“
Chlápek se vytahoval před kamarádem, že jeho sestra se přestrojila za chlapa a šla jako dobrovolník do armády. Kamarád se diví: „Hele, ale to se s nima musí i sprchovat, převlíkat a všechno, ne?“ – „No, to jo.“ – „A to na to nepřijdou?“ – „Přijdou… ale myslíš, že to někdo řekne?“
Důstojník české armády se vypravil na ryby. Na břehu rozbalil nádobíčko, otevřel pikslu se žížalami a zavelel: „Potřebuji dobrovolníka! Kdo se hlásí, ať vystoupí krok vpřed.“
V kupé vlaku jedou: voják, důstojník a matka s dcerou. Vlak vjede do tunelu. Ozve se mlasknutí polibku a pak hrozná facka. Důstojník si myslí: „Voják si užívá a mně za to fackují.“ Matka si myslí: „To mám ale slušně vychovanou dceru. Vojáček ji políbil a ona mu vrazila facku.“ Dcera si myslí: „Kdyby ten voják nebyl takové dřevo, tak si mě nemůže splést s matkou.“ A voják si myslí: „Až příště vjedeme do tunelu, tak zase mlasknu a střelím mu ještě větší.“
„Co učiníte, když zazní povel k útoku?“ ptá se generál na inspekci vojáka. „Stoupnu si stranou, abych nepřekážel!“
Před odvodní komisi přijde branec, kterému se na vojnu vůbec nechce: „Já mám tuberkulózu!“ – „To nic není. Soudruh Zápotocký měl také tuberkulózu, a co všechno dokázal! Schopen, odvést!“ Druhý branec to také zkouší: „Mám ploché nohy!“ – „To nic není. Soudruh Gottwald měl také ploché nohy, a co všechno vykonal pro vlast! Schopen, odvést!“ Třetí mladík před komisí praví: „Já jsem blbý!“ Vojenský lékař se do věci vloží: „Nepřirovnávat! Odvést!“
Vojáček ze sibiřské posádky dostal týdenní opušťák, tři dny jel na lyžích domů, den doma pobyl a tři dny zas usilovně lyžoval ke své jednotce. Z báglu vytáhnul láhev samohonky a povídá: „Kdo uhodne, co jsem udělal jako první, když jsem přijel domů, dostane tuhle flašku.“ „Použils ženu?“ otáže se Ivan. „Flaška je tvoje. A co jsem udělal jako druhé?“ „Použils ženu?“ zkouší to Saša. „Správně.“ I Saša dostal láhev. Vojáček loví v batohu a na stůl staví třetí flašku: „Ta je pro toho, kdo uhodne, co jsem udělal jako třetí.“ „Použils ženu,“ s jistotou prohlásí Serjoža. „Kdepak – sundal jsem si lyže.!“
Jdou dva plukovníci po městě a uvidí pěknou ženskou. „Zprcáme ji?“ navrhne ten první. Druhý na to: „Jo, ale za co?“
Když jsem byl malý maminka mi říkávala: Papej chlapečku, papej, aby si vyrostl a vzali tě na vojnu. A já vůl žral a žral.
Velitel roty: „Vojáci, kdo je blbej, ať si koupí zápisník… Já mám tři.“
Leželi vysoko v alpských horách na italské frontě. Zdravotnímu personálu přinášeli léky zvláště cvičení mezci v bednách zavěšených na bodcích. Šrapnel jednou nešťastnou náhodou dopadl na obvaziště. Telegrafovali úak do blízkého tábora:„Potřebujeme ihned nového lékaře a mezka!“Druhý den došla odpověď.„Lékaře nemáme posíláme dva mezky!“
Co je vojna?… Vojna je řada za sebou následujících průserů, přerušovaných basou.
Důstojník se ptá vojáka: „Řeknětemi, měl jste někdy angínu?“ Voják na to odpoví: „Bohužel, při dobré vůli si jména všech děvčat nepamatuji.“
Nový příslušník paradesantní jednotky se chystá ke svému prvnímu seskoku. Pečlivě si projde své poznámky ze školení: 1) vyskočit z letadla 2) počítat do 20 a zatáhnout za levou šňůrku 3) neotevře-li se padák, zatáhnout za pravou šňůrku 4) pokud se stále neotevře padák, zatáhnout za obě šňůrky najednou 5) po doskoku vyhledat transportér a hlásit se veliteli Voják vyskočí, počítá, zatáhne za levou šňůrku – a nic. Po chvíli zatáhne za pravou, stejný výsledek. Znejistí, zatáhne za obě a pořád nic. Rozezlený voják se podívá do příručky a zařve: „Jestli tam dole nebude čekat ten transportér, tak mě teda pěkně naštvou!“
Komando chytne v lese jednoho partyzána a hned si ho odvezou do města k výslechu. „Kde máte skrýš ty bastarde.“ „Neřeknu.“ „To bych ti neradil, protože ti jinak usekneme nohu.“ „Radši nohu uřezat, než prásknout své kamarády.“ „Dobře, budiž po tvém.“ A sek a noha v čudu. „Tak co partyzáne, je ti fajn?“ Partyzán řve: „Ježiši, to je bolest, radši vám to řeknu, ať mi neuseknete i tu druhou.“ Tak jim všechno řekne, popíše jim místo v lese, kde mají skrýš. Komando se vrátí za půl dne s tím, že nic nenašli a že partyzán lhal. Tak ho jdou znova vyslýchat. „Hele ty spratku, tys nám lhal.“ „A co sis myslel ty fašistická bestie?“ „Tak jak chceš, usekněte mu i tu druhou nohu.“ Sek. A i druhá noha je mimo dosah majitele. „Vidíš, vidíš partyzáne. Lež má krátké nohy.“
Velitel hřímá před nastoupenou jednotkou: „Vojáci! Pamatujte si, že ve vzduchu není jenom dusík a kyslík, ale i vzácné plyny, jako heligon, aragon, paragon a další!“ Vojáci se samozřejmě dají do smíchu. Velitel se rozzuří a zařve: „Soudruzi, já to vědět nemusím, já nejsem meteorolog, já jsem chemik!“
Sedí voják na pařezu a cucá patronu. Najednou patrona bouchne a roztrhne mu pusu od ucha k uchu. Přijde druhý voják a říká: Ty blbe, ty se tomu směje, ale mohlo tě to zabit!
vtipy na Twitteru
vtipy na Facebooku
