Zima

Tuhle zimu jsem na kole moc nejezdil. Většinou jsem na pár (desítek) kilometrů v pedálech neměl náladu a pohled na teploměr mi na odhodlání nepřidal. Limitem jsou pro mě 3°C. Když je venku méně, začnou mi do ±5 kilometrů mrznout prsty na rukách a do ±15 km prsty na nohách. (Rukavice a boty, které a) jsou určené do zimy a b) mají v sobě méně děr by situaci značně pomohly.)

Připadá mi, že letošní zima byla studenější než obvykle a teploty se na kritické tři celsie dívaly převážně zdola.

Nemusím ale zůstávat jen u připadání, protože mám data. Tepelný senzor za oknem Cely zaznamenává teplotu každých 10 vteřin bez přestávky od roku 2022.

Vzal jsem tedy vždy jeden měsíc, každý den spočítal mediánové teploty, seřadil je od největší k nejmenší, aby bylo přehledně vidět rozložení chladu/tepla.

Takhle vypadaly poslední 4 prosince:

Letos to bylo podobné jako loni, '23 teplejší, '22 jen s většími extrény.

Ledny:

Tady je krásně vidět, že ten letošní byl mnohem chladnější než tři předcházející, v porovnání s lednem '23 o 4-5°C.

A únory:

O maličko teplejší než poslední roky s výjimkou téměř tropického února '24.

Takže mi to jen nepřipadá. Letošní leden skutečně byl značně studenější než bývá obvyklé.

Zablokoval jsem 1.5 milionu ip adres

Minule jsem psal, jak byl bandcamp explorer neustále pod palbou ai společností. Jejich crawlery se snažili sáhnout každý bajt každé stránky na internetu, aby ho vzápětí hodili do křemíkového kotle ai modelů. Když jsem zablokoval čtyři nebo pět rozsahů ip adres, které páchaly největší škodu, počet dotazů se propadl z 2.5 milionu denně na 200-600 tisíc.

To byl jen začátek.

Včera jsem se díval do logů webserveru a tam na mě čekal dárek: tisíce ip adres stahovaly url, které BC explorer nikdy nemohl sám vrátit.

Asi takhle: FGCI aplikace, která BC explorer pohání, brala v potaz jen query část adresy. To je ten kus za otazníkem, třeba v url https://example.com/who/is?q=luigi je to ?q=luigi. Cestu, /who/is v ukázce, to zcela ignorovalo. Dvě různá url s identickými query, ale různými cestami, vrátila identický obsah. Hloupé crawlery je přesto považovali za dvě různé stránky. Jejich adresy se lišily a odpovědí nebylo přesměrování.

Nějakým způsobem se muselo stát, že crawler načetl jednu adresu vedoucí na BC explorer s neprázdnou cestou a dostal zpátky validní stránku s odkazy na další stránky se stejnou cestou. Najednou viděl paralelní vesmír s identickým obsahem, ale odlišnými jmény a začal stahovat. (Mimochodem nebyla to zcela náhodná cesta, ale část specifické adresy, která existuje na internetu a dá se snadno najít.)

Tohle byla chyba na mojí straně. Adresy je dobré držet unikátní a přesměrovávat na kanonické url. Ale moje chyba se stala požehnáním, protože každé ip, které kdy stáhlo stránku s těmito druhy adres, můžu přímo zablokovat. Očividně patří do koordinovaného botnetu.

A tak jsem zablokoval milion a půl ip adres. Prohnal jsem logy grepem, adresy převedl do binárního formátu a seřadil. Teď FCGI aplikace začne každý dotaz binárním hledáním, jestli ip adresa odesílatele není bloklá. Většinou je.

Tady máte počty přístupů po hodinách.

200 = dotaz není blokován. 403, žlutá = bot otravuje z blokované adresy. 404, černá = bot se snaží načíst očividně špatné url, měl by být zablokován.

Je vidět, že i když blokuju mega a půl ipček, stejně to vyhmátne jen část nelegitimního provozu. Obrovské množství maligních ip adres položí jen jeden dotaz a už se nikdy neukáže.

Sčítání škod: Začal jsem v situaci, kdy byl server bombardován 2.5 milionu dotazů denně a končím, kdy každý den projde 84000 potenciálně legitimních dotazů. To je jen 3.4% a nejde pouze o aktivitu lidí. Z velké části jsou to stále boti. Jen se chovají slušně nebo se umí lépe maskovat.

Aktualizace: Nakonec jsem zablokoval 2.4 milionu IP adres.

ai nájezdníci

Společnosti provozující ai systémy potřebují surové materiály pro své fungování: výkonné čipy, enegrii a data. Vaše data. Všechny, na které dosáhnou. Teď na internetu probíhá ekvivalent dělení Afriky, kdy ai firmy ukradnou, vše co není přibité. A někdy ani to ne. Kdo se chová trochu lidsky a zodpovědně ke společným statkům a neplundruje web, začne zaostávat v závodě v datovém zbrojení.

Podívejte se na statistiky přístupů na můj bandcamp explorer:

Celkem 1.5 milionu dotazů denně (17.4 každou vteřinu) přicházelo z rozsahu IP adres patřících anthropicu; 75% provozu jen z jedné nenažrané firmy, která chce očividně stáhnout každé unikátní url na internetu.

Mimochodem čísla nejsou definitivní. Nesnažil jsem se určit vlastníka každé ip adresy, jen jsem prohnal pár nejaktivnějších přes whois. Klidně můžou používat moře dalších ipček. Google třeba používá milion různých adres, většina není do grafu započítaná.

BC explorer je malá FCGI aplikace napsaná v jazyce D. Můj cíl bylo strávit méně než jednu milisekundu v aplikační logice včetně všech diskových IO operací a to se mi ±daří i na prehistorickém HW superlevné VPSky (Pamatujete Sandy Bridge?). Sleduje rozložení časů odezvy v grafu vedle. Škoda jen že si tuhle rychlost užívají převážně ai nájezdníci.

Potom, co jsem zablokoval hrstku nejméně přátelských ipček, kanonáda aktivity utichla.

Počet dotazů okamžitě spadl z 2200k/den na 200k/den, aby se během dvou týdnů vyšplhal na 600k/den. Je jasné, že ai firmy svůj hlad po cizích datech dál ukájejí jinými cestami, přes neblokované rozsahy ipček nebo rezidenční proxy. Dva miliony dotazů z jedné adresy člověk snadno zařízne, ale pro dva miliony dotazů ze dvou milionů nakažených počítačů a chytrých lednic to nejde.

V porovnání s plundrováním robotů je přirozený provoz generovaný lidmi zcela minimální.

A zkusil jste placebo?

Dneska v lékárně: Přede mnou stojí chlap, na hlavě masivní jizvu ve tvaru písmene Y, jako údolí vytesané do lebky, už zahojenou, přesto jednu z těch, kterých si ostatní všimnou a budou se ptát a budou čekat dramatický příběh. Chlap kupuje léky na předpis, před ním na pultě v mezeře pod plexisklem leží pár krabiček. Řekne něco jako: „Můžu poprosit tašku? A můžete mi to do ní dát? Mám ochrnutou ruku a nezvládl bych to.“ Prodavačka vyhoví a zeptá se, jestli nechce ještě něco z volného prodeje. Chlap nevážně odvětí: „Nic. Jenom kdybyste měli něco na ochrnutou ruku.“ Padne pár vět, vysvětlí že prošel operací mozku, ochrnutá noha mu postupně ožila, ale ruka, nebo aspoň prsty, zůstaly nehybné.

„Zkusil jste nějaké alternativy?“ pronáší prodavačka. „Třeba akupunkturu.“ V tom jsem zbystřil. „Máte tam energetické dráhy a můžou v nich být nějaké blokády.“ Propáníčka! Nepovídejte! A to ta slova pochází od lékárnice, povolání od nějž bych čekal, že půjde ruku v ruce s medicínou založenou na důkazech, už jen proto, že se na něj musí pár let studovat. Ale asi ne. Kvalifikace pro jeden obor nechrání před ignorancí v oborech těsně sousedících, jak se zdá.

Rovnou se mohla zeptat: A zkusil jste placebo? Je dokázáno, že neudělá nic, jen se po něm můžete chvíli cítit o něco lépe. Ochrnutí končetiny po operaci mozku není psychologická záležitost a tak si neumím představit, jak přesně by dobrý pocit dokázal rozpohybovat nehybné svaly. Aspoň mohla doporučit nějakou příjemnou pavědu namísto jehlového mučení. Zkusil jste si každý večer dávat štamprle vodky (půllitrová lahev za 120 korun je nejefektivnější)? Existující zdravotní problém to tak jako tak nevyléčí, ale člověk je aspoň prokazatelně uvolněný.

Neřekl jsem nic, samozřejmě. Na konflikt nebyl čas ani místo. Chlap trpěl zásadním omezením a dovedu si představit, že v takové situaci by i racionální lidé vyzkoušeli trochu toho tradičního šarlatánství. Když to nemůže uškodit, pak to může jen pomoct, žejo? Žejo? Může.

Homeopatičtí šarlatáni, kteří tlačí neúčinné placebo, se ve svých brožurách vždy ohání využitím homeopatie pacienty trpícími rakovinou, což je ohavný manévr. Berou si za živý štít lidi se závažným a potenciálně fatálním onemocněním, kteří zkusí všechno, co je možné, a nemůžeme jim to mít za zlé. Efekty chemoterapie — což není víc než organizované zabíjení buněk s tím, že ty nádorové budou umírat rychleji, než ty, co potřebujeme k životu — jsou nepříjemné a vysilující. Nejčastější z nich je nevolnost a zvracení. A když je člověku neustále na blití, každý den a každou bdělou hodinu, udělá všechno, jen aby se cítil snesitelně. A placebo v tomhle může být účinné. Nezmění se choroba, jen vnímání současného stavu. Proto nelze soudit lidi v úzkých, kterým zbývá už jen pár sáhů provazu.

Problém je, když nemocný uvěří šarlatánům slibujícím nemožné a víra v placebo nahradí odzkoušenou efektivní léčbu. Pro ostatní je to jen drahé nic. Akupunktura, čínská medicína, homeopatie a další ezoterické pomatenosti, co dealeři prodávají jako komplementární, integrativní nebo holistickou medicínu.

Než odešel, chlap ještě přetlumočil své doktory, kteří říkali, že může trvat pár let, než se aktivita vrátí. Tomu bych věřil. Matně si vzpomínám na svého doktora, když vyprávěl o pacientovi, který ztratil kus nervů v ruce, ale po korektivním zásahu nervy začaly dorůstat rychlostí jednoho centimetru za rok a eventuálně navázaly kontakt. Šlo o pomalý proces, ale systém se (aspoň částečně) opravil. Doufám, že se mu ruka uzdraví.

(psáno 3. 12. 2021)

Alkohol, drogy, paranoidní schizofrenie

Anonymní Alkoholici nefungují. Není to víc než odporná ježíšovská sekta, co se víc stará o rekrutování čerstvého masa, než o pomoc alkoholikům.

Dobře to ilustruje Matt Perry, jeden ze šestice přeplacených protagonistů divoce populární série Friends. Z jeho wikipedie: „[he] had attended approximately 6,000 Alcoholics Anonymous meetings.“ Šesttisíckrát seděl na srazu AA, poslouchal blábolení o dvanácti krocích a o tom, že je odporný červ, mizerná lidská troska, kterou může napravit jen nadpřirozneý bůh, ale přesto pil většinu svého života a alkohol spolu s plejádou dalších závislostí (které si z honoráře milionu dolarů za každou z 42 posledních epizod mohl dovolit) ho expresně přepravil do hrobu. Kdyby šlo o efektivní postup jak zvládat závislost na alkoholu, možná by tam nemusel jít 6000×.

Celý ten program je jen neefektivní fraška, mem, který se stal natolik populární, že běžní lidé jako já a vy, všeobecný plebs, ho berou jako automaticky hodnověrný. Tolik lidí o tom mluví, tak na tom přece něco musí být, nebo jak často píše Cory Doctorow: hromada hoven tak velká, že pod ní někde musí být poník.

Na AA je efektivní jen první návštěva: „It was the person's initial decision to try to get better that mattered, and what followed was of little consequence.“ Dopad mělo, když člověk učinil prvotní rozhnodnutí učinit změnu a prezentoval ji veřejně před ostaními, všechny další rituály Anonymních Alkoholiků měly jen miniaturní dopad.

To jenom na úvod.

Nedávno jsem strávil jeden večer zíráním do hlubin internetů; hledal jsem videa, která by mi pomohla bytostně poznat, jaké je to být alkoholikem a co to znamená si projít syndromem vysazení. Když o tom jen čtu, všechno působí abstraktně, bez krve, bez masa, ber reality. Ale poslouchat lidi vyprávět své příběhy, osobní a hmatatelné, je docela jiné kafe. Žena, co denně vypila 3.5 litru whisky, muž, co při vysazení zažil děs deliria tremens a mohl zemřít. Hrůza.

Alkohol způsobuje fyzickou závislost a při náhlém vysazení může člověka zabít. Fyzická závislost znamená, že při vysazení necítíte jen silnou potřebu si dál další sklenku, ale vaše tělo se vzbouří. Přestane fungovat. Šest hodin po poslední kapce etanolu to začne: úzkosti, třes, pocení, zvracení, horečka, tachykardie, záchvaty, halucinace, delirium tremens, smrt.

Jak daleko to dojde, záleží jen na tom, jak dlouho a jak moc.

Jeden konkrétní příběh mi zůstal zarytý v paměti jako starý šrapnel. Člověk popisuje svůj příběh, jak těžce pil 6 měsíců v kuse a pak na radu církevního hrdlořeza ze dne na den přestal. Nic proti tomu, z laického pohledu je to rozumná rada – jestli alkohol způsobuje problémy, přestaňte. O eventualitě utrpení a smrti se moc neví, protože běžný peon se nesetká s případy velice těžkého alkoholismu. A s morální pomocí lidí kolem, v tomto případě ježíšovců, co se za něho modlili, má člověk víc síly přestat.

A on přestal a dostavil se delirum tremens – halucinace, nespavost, hlasy, přeludy. Když se svěřil ježíšovskému hrdlořezovi, ten mu odpověděl, že je to dílo ďáblovo a musí se víc modlit. Ježíšovci jsou unikátně neužiteční. Člověk má halucinace, vidí lidi, slyší hlasy a má symptomy duševních potíží, které očividně vyžadují pozornost lékařů, ale jejich rada zní: modlit se, modlit se, modlit se. Je to ďábel a musíš ho přemodlit. Klauni. Je to stejně idiotické jako kdyby odpověděli: Mág na tebe uvrhl kletbu, abys ho přemohl, musíš začarovat ochranné kouzlo. S tímhle bychom je poslali do háje, ale když nahradí mága za satana a ochranné kouzlo za modlitbu, z nějakého důvodu to bereme jako přijatelné řešení, ne jako dětinské žvatlání bláznů. Bůh je mem, který se stal natolik populární, že ho běžní smrtelníci berou jako jednu alternativ, která si zaslouží, když ne uznání, tak aspoň toleranci.

Jen hrůza zůstává.

Silný dojem na mě udělalo ještě video demonstrující, jak asi může svět vnímat paranoidní schizofrenik. Tahle otázka mě už dlouho pálí: Jak vnímají svět děti, lidé s kognitivními potížemi nebo jen ostatní lidé, co nejsou já – jak cizí můžou být vnitřní světy cizích lidí. Paranoidní schizofrenie, v tomto případě nejspíš těžký případ, není nic triviálního („Stop the weather, protect us.“), přesto mě nejvíc rozhodil jeden detail: tihle lidé, alkoholici, lidé s duševními problémy, všichni, mají kolem sebe blízké, komu a nich záleží, i přes jejich stav. Nejsou to divoká monstra z jeskyně, co se ze tmy vynoří jednou za měsíc, aby se vzápětí vyděšené vrátily do samoty svého vnitřního pekla.

Tohle mě vyděsilo ze všeho nejvíce. Já jsem to monstrum. S nikým, kdo by mi mohl pomoct, odříznutý od světa, od společnosti, od lidí, od všeho. Měsíce jsem neměl žádnou smysluplnou konverzaci, která by zabrala víc než pár slov nebo po níž bych cítil něco lepšího než pocit zmaru. Žádní přátelé, žádné společenské vztahy, jen temnota.

(napsáno v říjnu 2024, nic se nezměnilo)

Solární budoucnost

Nedávno jsem poprvé v životě viděl solární plot. Vypadal jako obyčejný plot, jen tam kde bývají našroubovaná pole planěk, měl osm solárních panelů, každý z nich asi metr na metr padesát. Pár jich ještě měl na střeše, ale to není překvapivé, ty jsou k vidění zcela běžně. Na druhou stranu instalovat je vertikálně do polohy, kdy chytají slunce hlavně k večeru, jsem viděl prvně.

Ale ne naposled.

Ceny panelů neustále klesají a můžeme je efektivně používat i situacích, které nejsou maximálně ideální. Kdybych měl prognostikovat, tak si tipnu, že než se v roce 2038 naostro spustí nové dukovanské reaktory, bude přes 50% elektřiny v Čechách vyrobeno ze slunce a užitečnost nových bloků jaderné elektrárny bude sporná.

Trend solarizace už začal naostro.

Podle dat ČEPSu se za poslední čtyři roky výroba sluneční elektřiny zdvojnásobila.

Dvanáct let se držela na maximu kolem 400 MW produkce z elektráren, které narychlo postavili solární baroni, protože pořizovací cena nezbytné techniky drasticky klesla, ale dotace nekopírovaly její propad. Na dlouhé roky jsme měli jen kapacitu vystavěnou zloději a podvodníky, ale cena solárního vybavení nepřestala klesat a ve dvacátých letech už ekonomicky dává smysl prodávat elektřinu a ne jen rabovat státní pokladnu. Letos se maximum sluneční elektřiny u nás vyšplhalo na 1000 MW denně (a hodinová maxima přes 3 GW jsou běžná), přičemž celý energo průmysl Republiky produkuje v zimních měsících něco málo přes 10 GW a v létě asi 6.5 GW. Už jde o čísla, která se pohybují ve srovnatelných řádech.

Fotovoltaický boom ukazují i data eurostatu. Mezi roky 2019 a 2023 (kdy datová sada končí) se množství ze slunce vyrobené energie zdvojnásobilo a představovalo 9% veškeré produkce EU. V červnu letošního roku slunce dodalo 22% veškeré elektřiny. Dává to ekonomický smysl. Slunce svítí všude a cena solárních panelů padá, což se nedá říct o uhlí, ropě, plynu a uranu.

Letos poprvé v historii větrné a sluneční elektrárny vyrobily víc elektřiny než ty uhelné.

China added more renewable energy generation than the rest of the world combined, leading to a 2% drop in its use of fossil fuels in the first half of the year compared with the same months in 2024, Ember found.

Over the same period India grew its renewable energy by more than three times its electricity demand – which was significantly weaker this year – causing its coal and gas use to fall by 3.1% and 34% respectively.

Čína spustí novou solární instalaci s kapacitou uhelné elektrárny každých osm hodin.

Proces totální celosvětové solarizace je v plném proudu a není možné ho zastavit. Proběhne tak rychle, že se odpůrci, co tvrdili, že to nejde, jednoho dne probudí do světa poháněného sluncem a nebudou si moct vzpomenout, na co si vlastně stěžovali.

Vysokorychlostí vlaky v Čechách?

Moje tělo je připraveno. Připraveno cestovat rychlostí 320 kilometrů za hodinu vlakem z Prahy do Brna a zpátky.

Vypadá to, že se vysokorychlostní železnice ve Staré Republice nakonec přece jen možná dožiju. První etapa pokládání kolejí pro vlaky, které se po nich budou prohánět čtvrtinou rychlosti zvuku, má být dokončena roku 2033. Je to to ještě pár let, ale ty utečou jako voda. Víte, že se COVID objevil před pěti roky? Kam se jenom ten čas ztratil? Roky, co nás dělí od velice rychlých vlaků zmizí stejně rychle, jako ty mašiny budou jezdit.

Letos začala modernizace tratě Brno-Přerov na 200 km/h. Nejde o skutečnou vysokorychlostní železnici, ale rychlovlaky se po ní budou loudat, než najedou na Moravskou bránu směrem na Ostravu, což bude první dostavěný úsek VRT.

A za pár let to propukne ve velkém: Stavba vysokorychlostní trati, vlaky z Masaryčky až na pražské letiště, ražba 24.7 kilometru dlouhého tunelu na Beroun (jestli někdo do té doby nevyrazí delší díru, půjde o 16. nejdelší na světě) a přestavba brněnského železničního uzlu. Přesvědčte se sami, Správa Železnic připravila interaktivní mapu všeho, co se děje na našich kolejích. Dekády nic, ale pak přijdou týdny, kdy se stanou dekády.

Nicméně, nicméně, nicméně… Když jsem studoval dokumentaci na webu Správy Železnic k úseku Praha – Brno nemohl jsem si nevšimnout, že terminály (postaru: zastávky) po cestě bývají nasekané v polích daleko od větších měst, kam by se potenciální cestující nejspíš chtěli dostat.

Terminál Bečváry-Kořenice má vyrůst tady:

Bečváry mají 1061 obyvatel, Kořenice 616. Kolín (33 tisíc lidí) leží 12 kilometrů daleko a Kutná hora (21.5 tisíce) 15 kilometrů. Tohle budou reálné destinace cestujících, ale terminál zastávka je zaseknutá kdesi daleko v polích. Chápu, že trasa navržená pro 350 kilometrů v hodině musí být prakticky vzato přímka a každá zatáčka ostřejší než zakřivení povrchu Země vystřelí vlak z kolejí, ale zastávky v polích mi připadají méně než ideální. Výhoda vlaků spočívá v tom, že člověka obvykle vyklopí přímo doprostřed města.

Terminál Praha-východ bude ležet tady:

Nahoře Nehvizdy (4383 obyvatel) podseknuté dálnicí. Pod ní vyroste VRT terminál a parkování pro 3035 aut.

Doufám, že všechny obce nedaleko terminálů mají v šuplíku agresivní plány dalšího rozvoje a stavby nových čtvrtí. S výstavou VRT se změní jejich poloha, drasticky se přiblíží největším městům v ČR.

Když se podívám k sousedům do Francie na první trať TGV Paříž-Lyon, tak na ní taky leží několik terminálů, které vypadají celkem podobně těm plánovaným u nás.

• Le Creusot: parkoviště, logistické centrum Lídlu, za ním městečko Montchnin s 5000 obyvateli, okraj Le Creusot (20000 lidí) leží víc jak 5 kilometrů stranou.
• Mâcon-Loché stojí na samotném kraji Mâconu (34500 lidí) za dálnicí v průmyslové oblasti, do centra je to asi tak pět, šest kilometrů.

Tři tisíce aut zaparkovaných za Nehvizdami zas tak nevyniká. Jde o číslo které vypadá docela rozumně dimenzované pro očekávaný počet pasažérů.

Když porovnám rok dvatisícetřicetněco, kdy otevřeme rychlé spojení dvou největších měst Republiky s rokem 1981 ve Francii, kdy se rozjely první TGV na trati Paříž-Lyon a neexistovala žádná návazná síť rychlovlaků, má se to takhle: V metropolitních oblastech Paříže a Lyonu žilo dohromady 10 milionů lidí, Praha + Brno mají 3 milionu, 30% a v prvních deseti měsících se na lince Paříž-Lyon svezlo deset milionů cestujících (54M v roce 2019).

Když vezmu tyhle čísla jako reprezentativní, můžu extrapolovat, že se na české VRT lince sveze plus mínus 10000 lidí denně. A tomu odpovídají celkové kapacity terminálů. (Jen trasa Praha-Brno bude otevřena pár let po navazujícím úseku Brno-Ostava a SŽ počítá s pasažérstvem až 60000/den.)

I když pochopitelně by bylo lepší, kdyby těch 3900 lidí (3000 aut s průměrnou obsazeností 1.3 lidoopa) žilo blíž terminálu v hustě zastavěné městské oblasti, v níž by mohli využít frekventovanou hromadnou dopravu a nemuseli jet kamsi do polí a parkovat v obří asfaltové laguně. Ta městečka by mohla stát třeba tam, kde jsou plánovaná ona monstr-parkoviště.

Přesto… Vysokorychlostní vlaky! V Čechách! Nemůžu se dočkat!